Jdi na obsah Jdi na menu
 


2013-Dymokury sobota

Tento týden začal jako kterýkoli jiný. Jen jsem se více těšil na víkend. V sobotu autokros v Kosicích-Kosice Cup a nedělní Dymokury. Napadlo mě, že bych v týdnu vzal svoji Tedeemku a jel se na trať v Dymokurech podívat. Nějak to nevyšlo a už je tady  pátek. Nevadí. Tak alespoň nabít baterie od foťáku, abych byl připraven. Byl jsem v Kosicích již několikrát a vždy to bylo dobré, občas i někdo z mistrovství republiky. Ráno byla docela kosa, regulérně mrzlo. Ale to mě přece nemůže odradit. A jedem. Zaparkoval jsem na asfaltce a hned mě zkásli pořadatelé za 60 vočí a dostal jsem náramek. Koukl jsem do depa a zjistil, že tentokrát je účast dost slabá. Chtěl jsem se tedy alespoň dostat na protilehlou stranu trati s tím, že by se mohli povést nějaké dobré záběry. Bohužel se mě to nepodařilo, pořadatelé byli neoblomní a vykázali mě na startovní rovinku, jinak prý zastaví závod. No nic. Zkusím to tam. Trať nevypadala špatně, ale bylo poměrně sucho a tak pořadatelé trať nakropili. První rozjížďky navlhlou hlínu vytlačily po obvodu tratě. Po té přišly na řadu silnější kategorie, kde to byl větší mazec a dostal jsem několik zásahů hliněnými koulemi o velikosti tenisového míčku. Další zásahy byly do kamery. Změnil jsem místo. Tam bylo zase mnoho prachu a tak jsem foťák i kameru litoval. Nějak mě to naštvalo, a hlavou se mě honily všelijaké myšlenky. Bylo skoro poledne, tak jsem si dal čas na rozmyšlenou u místního bufetu. Řízek s chlebem a okurkou nebyl špatný, zapít Poděbradkou a je rozhodnuto. V Kosicích končím a jedu na trénink do Dymokur. Tak hurá směr Chlumec n.C. a Městec Králové. Ke trati jsem přijel od Městce, přes policejní zátaras. Zaparkoval jsem jako již mnoho diváků přede mnou na úzké asfaltce. Ke trati tak 500 metrů. Dostal jsem se na křižovatku směrem k Poděbradům. A hned dva kluci s kasou. Dostal jsem další náramek, ukecali mě na oba dva dny za 200Kč+39Kč program. Zítra stejně přijedu. No jo, povídám jim, večer se budu asi potřebovat taky umýt a co ten náramek. Byl jsem ujištěn, že náramek vydrží všechno. Tak jo. No tak jsem tady. Marně pátrám ve vzpomínkách, jak to tady v minulosti vůbec bylo. Navštívil jsem před léty jak závody v Činěvsi, tak i v Dymokurech. Trochu mě plete ta nová cesta Poděbrady-Kopidlno. Už se začínám postupně orientovat. Trénink je už v plném proudu. Tak jdeme na to. Ptám se kluků od kasy, kam se může a kam ne. Dozvídám se informaci, že na vnitřek tratě je vstup zakázán, majitel pole si to nepřeje. Tak jo, mrzí to, ale nevadí. Dnes budu mít čas se tady rozkoukat. Vytahuji foťák a začínám fotit hned v retardéru poděbradské zatáčky. Zanedlouho je pauza, tak se přesunuji. Když přebíhám trať, koukám jako blázen. On mě nikdo neřekl, že to dnes bude nejrychlejší plochá dráha na světě. Asfaltový povrch je pokryt někde i docela velkou vrstvou drobného štěrku. Na tom by se jelo blbě i na kole. Moje obavy se vyplnily a v sobotu bylo pádů požehnaně. To jsem ještě nezažil. Postupuju tedy pomalu ve směru závodu podél trati. Dnes bych jí chtěl obejít celou. Je to vlastně takový lichoběžník. Délka něco přes tři kilometry, tak docela slušná procházka. Po cestě průběžně fotím. Mezi jednotlivými tréninky přebíhám zakázané prostory. Už jsem u benzinové stanice. Ještě jedna zatáčka a pak už jen cílová rovina. V této zatáčce poznávám staré známé a zdravím se s kamarádem z Hořic Patrikem Habrdou, jinak skvělým fotografem a vůdčí osobností Vodojem teamu. Počkám na přestávku a procházím kolem startu. Fotím. Nějaký pořadatel se na mě nějak ošklivě dívá, jako kdybych fotil vojenská kasárna, tak raději mizím. Stánků kolem trati mnoho není, odhaduji tak na čtyři. No to bude zítra docela fofr, no uvidíme. Dnes mě to netíží. Jedl jsem v Kosicích a pití jsem si koupil po cestě. Zastavuji se u výjezdu motocyklů z depa. Za chvíli pojedou šestky, tak tady počkám. A už jsou tady. Zatím nedostaly povolení k vjezdu na trať. Hledám Kimuru, to je pilot od nás, z Bydžovska. Už několik let se pohybuje na špici českého roadracingu. Jeho otec, Jarda Bičiště ještě jezdí veterány a závody ve zrychlení. Zrovna zastavuje. Děkuji za palec nahoru-fotím portrét, a přeji hodně štěstí. Dostávám se na křižovatku od Kopidlna. Tady by to mohlo být na zítra docela dobrý. Jsem rozhodnut. Zítra pojedu právě sem. Ale to by chtělo přijet směrem od Kopidlna. Až doma mrknu na mapu. Chvíli se zdržím, a pokračuji dál. Přede mnou je dlouhá rovina. Tam jedou na plný pecky, tak nic pro mě. Pokračuji v cestě po poli, ve vyjetých kolejích, docela to práší-to budu vypadat. Ale horší by bylo, kdyby pršelo. A už jsem zpátky v zatáčce odkud jsem okružní cestu začal. Tak tady už zůstanu až do konce. Fotím a zkouším i kameru. Trénink je občas přerušen, jak jinak než kvůli pádům. Teď jedou stopětadvacítky. A zase pád. Patrik Kolář v zatáčce naproti, před benzinou. Nějak jim to dlouho trvá a to nevěstí nic dobrého. Za dost dlouhou dobu přijíždí sanitka. Od Městce přijíždí druhá. Setkají se na křižovatce. Obě zastavují. Otevírají dveře, všichni ven. No to se mě snad zdá. Zraněného jezdce překládájí do druhé sanitky. Docela dlouho. Možná, že na kole by jezdec byl v nemocnici dřív. Udělám pár fotek. Netrvá dlouho a už je konec. Tak zase tu dálku k autu. Docela jsem toho dnes dost našlapal. Tak jedem. Dobít baterie na zítra a dát i sebe do pořádku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 12
Celkem: 363475
Měsíc: 15626
Den: 494