Jdi na obsah Jdi na menu
 


2014-300 ZGH Hořice 2014 sobota

 52.ročník 300 zatáček Gustava Havla Hořice 16.-18.5.2014 - Hořické cvakání

Na letošní již 52.ročník 300 zatáček Gustava Havla jsem se již od zimy těšil jako malý kluk. Koncem dubna moje nervozita stoupala prudkým tempem vzhůru po potvrzené akreditaci. Za což Láďovi Kočímu z hořického AMK ještě jednou děkuji. Oproti loňsku mám trochu lepší foťák a navíc ještě taky trochu lepší a delší objektiv. Loňskou analogovou kameru jsem již také vyřadil a povezu jen sice starší, ale 3CCD kameru Panasonic. Takže určitě posun v kvalitě. Těšil jsem proto tak, jako bych měl jet Zatáčky sám. A najednou blesk z čistého nebe a úmrtí v rodině. Smutek obrovských rozměrů, vždyť otce nepohřbíváte každý den. Ani nevím, jak jsem těch čtrnáct dnů v květnu přežil.

Chtěl jsem si ještě nechat opravit mojí TéDéMku, udělat STK a projet několikrát okruh v Hořicích, ale nějak na to nebyly myšlenky. Tak až po závodech. Najednou je tady 16.květen. Dostal jsem email z tiskárny v Ostroměři, že mám hotová trika s logem Vobyzfoto. Musím také vyzvednout press vestu u depa v Hořicích, abych nemusel v sobotu ještě letět ke startu. Tak to spojím a v pátek kolem poledne to objedu. Původně jsem chtěl jet na Yamaze, ale počasí mě odradilo. Tak teda autem. V pátek ráno najednou problém, je potřeba dojet do Jilemnice. Nevadí, spojím to. Ráno počasí nic moc. Zataženo a docela silný nárazový vítr. Chvílema to pěkně cloumá s mým Espacem. V Jilemnici černé mraky jak v americkém filmu o honění tornád. Z Jilemnice vyrážím před obědem. Tak to vezmu z Nové Paky na Lázně Bělohrad a Ostroměř, do Hořic. V Ostroměři jsem v poledne. Trika jsou hotová. Vzhledem k počasí jsem si měl spíš objednat mikinu. A jedem směr Hořice. Objíždím okruh. Zajištění zase větší než loni. Všude samé pytle a navíc ještě žoky, v lese sítě. Dodělávají se jen již maličkosti. V lesním úseku je po nárazovém větru napadáno mnoho listí a větviček, to ještě dá velkou práci při úklidu. Spíše až zítra, kdo ví, jak bude v noci na sobotu. Přijížďím k depu. Všude požadatelů jako máku. Štrůdly aut. Nechám auto v Kudrnáčovce a jdu do press centra před depem. Měl jsem obavu, zda tu někdo již bude. Moje obavy byly zbytečné, jen jsem došel ke karavanu, již mě paní pořadatelka nasměrovala dovnitř. Ihned se mě ujali dva pánové a už to šlo ráz naráz. Vyplnit tiskopis-sakra nemám brýle-hned mě jeden pořadatel svoje půjčil. Platím zálohu, dostávám visačku, bílou vestu a program. A už jsem venku. To byl fofr. A další. Ráz naráz, jako u zubaře :-)

Tak už jsem doma. No, ale co na sebe. Jak bude zítra? Nabíjm baterky do Canonu a kamery. Do batohu monopod, pláštěnku. Ostatní výbavu nechám doma. Házím vše do auta. Tak ještě dešník, kdyby bylo nejhůř. A raději ještě holínky, ale doufám, že nebudou potřeba. Tak snad mám připravené všechno. Teď jen, aby zítra bylo kde zaparkovat.

A je tu sobota. Nějak nemohu dospat. Vstávám v sedm. I přesto se nějak nemohu vyhrabat. Odjíždím až před půl devátou. Celý týden jsem se modlil, aby nepršelo. A ono to funguje. Sice je pod mrakem, ale neprší. Vůbec to není taková ta šedivá deka. Tak teda jedu. Za chvíli jsem v Hořicích, mám to necelých dvacet kilometrů. I tak už slyším na trati motory. No bezva, začali beze mě. Podle zvuku, jasně. Šestky. No to jsem tomu dal. Tak rychle ke Koruně, to je nejblíž. Moc už jsem toho nechytil. Nejrychlejší byl Mára Červený, překvapivě druhý francouzský nováček Arnaut Motte, třetí Richard Sedlák a čtvrtý navrátilec Jiří Brož na Moto2 Suter s nádherným zkukem a pátý Indi. Zůstávám u Koruny i na 125 SP. Dělám docela pěkné fotky. Nejlepšího času docílil Petr Kolář, za ním Radek Lamich, třetí Tomáš Mysliveček, čtvrtý Michal Šlezar a pátý Mirek Sedlo. Osmý čas docíl soused Ivo Dóža Doležal. Držím palce. Tak zůstanu ještě na mona a twiny, i když si říkám, že by to chtělo změnit místo. Tak přecházím na druhou stranu. Taky docela pěkný. Najednou červené vlajky. Sanita na trati. Co se to sakra děje? Dozvídám se, že se občance Hořic neudělalo dobře, a jediný příjezd pro záchranku je po trati. Taky dobře. Vyrážím tedy změnit místo. Přicházíme ještě s několika kolegy ke schodům. Tady bych to mohl zkusit. Za chvíly pokračují mona a twiny. Jenže traťačka nás žene do prostorů za páskou. Vysvětlujeme jí, že máme visačky foto, ale jí to nezajímá. Tak teda jdem. No musíme tady vydržet, docela špatný místo. Tuto sloučenou třídu vyhrál Indi, druhý Johanes Kehrer, třetí Franta Loučka, čtvrtý Libor Kamenický, pátý Pavel Jančík. Na GP spěcháme k zatáčce Jabloňák. Tady už je to lepší, tak zůstávám. Jedou 125 a 250 GP. Dělám pár dobrých fotografií, docela se mě povedl nafotit i pád Rakušana Mosleitnera, který v pohodě vstává a když tu zase červená vlajka. Co se to proboha zase děje? Tak se teda přesunu o zatáčku výš, k Vodojemu. Když přicházím k Vodojemu, vidím v táhlé zatáčce nad Vodojemem před Halířovem sanitu. Dozvídám se od kolegů, že spadl René Lohse. Dokutálel se na krajnici a poté i ze svahu do roští. Když k němu příběhli traťáci, tak se už hrabal na silnici. Že prý gut, no hospital. Ale bohužel jeho motocykl doklouzal až ke stanovišti traťového komisaře, který před ním nestačil uhnout. Podle prvních informací má otevřenou zlomeninu lýtkové kosti. Sakra smůla. U Vodojemu fotím zbytek přerušeného treninku džípíček. Tento trenink vyhrál Pavel Navrátil na 250, druhý Patrik Kolář na 125, třetí Stefan Grämer, čtvrtý Michal Savinkov. pátý René Lohse. O pauze se rozhoduji, kam dál. Do poloviny programu, zbývají ještě litry, takže mám dost času. Že bych tedy šel nahoru ke křížku a potom do lesa? Tak jdu. Dojdu ovšem jen k Halířovu. A už se zavírá trať. Tak co teď. Halířov není moc na focení a ke Křížku to nestihnu. Zbývá mě jediná možnost, dostat se na pěšinu a zkratkou zpět k Jabloňáku. Tak jdu, za chvíli jedou litry. Udělal jsem dobře. Zase jsem nafoti nějaké povedené foto. Kamil Holán jede jako z praku. Nakonec je nejrychlejší mimozenšťan Pearson, druhý Kamil, třetí Mára Červený, čtvrtý Indi, pátý Pavel Tomeček. Kimurovi to nějak nejde, vypadá to jako by se mu jeho nová litrová Suzuki smekala, dokončil jako 28. Mám dobrý místo za objemným ořechem, kdyby něco. Když najednou koukám, že traťáci mávají žlutočervenými vlajkami. Že by olej na trati. Ale kdepak, málo jsem se modlil a pod ořechem jsem to hned nezaregistroval. Prší. Zatím drobně, ukrývám Canona pod bundu. Přestává pršet a začíná lejt. Co dál? Litry jakž takž dojely. S kolegy jsme vytvořili debatní kroužek pod ořechem. Déšť nepřestává, obloha zešedla. Za chvíli jsme mokří. Rozhodujeme se co uděláme. Já to mám jasný, dojdu se do auta převléknout, nasadím pončo a dešník, Canona totiž lituju. Než dojdu k autu, tak jsem slušně promočený. Převlékám se. Nahoru už nepůjdu, vrátím se na vůbec první místo, kde jsem dnes začal. U Koruny. Liják dosela nabírá na síle. Další závody už jsou vyhlášené jako mokré. Za chvíli startují 125SP. Místo si mohu vybrat jaké chci, protože diváci houfně mizí. Na to, že mě všude zatéká ještě fotím docela dobré fotky. Nekteří piloti jedou jako na suchu. Zase slyším takový typický škrabavý zvuk. No jasně. U hasičárny nehoda. Motocykl odtahuje traťák, ale jezdec leží. Něco je špatně. Traťáci křičí, že potřebují záchranku. Závod je zastaven. Jezdec už si sedá, tak snad nebude tak zle. Ale je, prý zlomená noha. Smůla. Déšť vůbec nepolevuje. Komentátor hlásí, že trenink 125SP se už nebude dojíždět. Tak čekáme, a mokneme. Jak by řekl pan Kemr, chčije a chčije. Další hlášení rozhlasu. Dnešní program je ukončen. Ale jo mají pravdu, nestojí to za to. Tak se docela už těším do auta. To mokrý ze sebe schodím, otřu Canona a jedu. Přijíždím domů a jako naschvál přestává pršet. Všechny věci donáším domů a rozvěšuji kde to jde. Snad se počasí do zítra vylepší.

 
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2018 >>


Statistiky

Online: 15
Celkem: 363485
Měsíc: 15634
Den: 496